czech designers for elle

víkendové styl & kabo mě ničím nepřekvapilo, nic jsem taky neočekávala. loňský článek na módním pekle by klidně mohl se stejnýma fotkama vyjít i letos a nepřišlo by mi to divný. zamířila jsem si tam ale prohlídnout světlý bod programu aka přehlídku Czech designers for Elle k dvacátému výročí českého Elle. měla jsem docela dobrý místo a bavilo mě to fotit, takže here we go...

jo a potěšily mě dramaticky vlající šaty a minimum devadesátkovýho catwalku (co myslím, když říkám devadesátkovej catwalk)

















february

další semestr. nejhorší trest pro příznivce mediální komunikace a tiché sociology, co rádi sedí v bezpečné vzdálenosti od dění a potichu ho analyzují, mám za sebou. praxi můžu hejtovat už i z pozice zasvěceného. takže ano, k něčemu to bylo.

teď mě čeká oproti tomu relativně zábavná práce na bakalářce, kterou jsem si na sebe ušila sama, takže si nemůžu moc stěžovat, haha. ostatně téma je prakticky můj každodenní život. a nově do určité míry i pracovní. 



na začátku února jsem se připojila k Ely management jako scout! pokud přemýšlíte o modelingové kariéře i pokud vás to doposud nikdy nenapadlo nebo pokud znáte někoho, kdo by se podle vás měl dostat do světa, kdykoliv mě můžete kontaktovat :) sledujte taky sekci Social media, která věřím ještě zahýbe českým blogovým světem. na jakékoliv otázky ohledně modelingu nebo jiné spolupráce ráda odpovím i na asku. (je mi jasné, že možnost zeptat se anonymně je lákavá :D)


třebíč

zatímco všude běžely zprávy o hrozným počasí, my jsme si naivně vyjeli přes vysočinu. krása













misc


první kalhoty z normálního riflovýho materiálu, který jsou na mě doopravdy high waisted
blabla
+ pomelo


Diana v nejhnusnější části Brna. série fotek, se kterýma jsem po dlouhé době vcelku spokojená


jak se snažím z šatníku vyřadit všechny roztomilé věci, totálně si to kompenzuju domácím oblečením. mladší už nebudu a župan je život


Tereza, zima a dlouhatánský vlasy






antilife

když jde o vlastní světonázor, je těžký napsat nebo říct cokoliv, co by neznělo pateticky, genericky nebo prostě divně. v reálu a pak zvlášť v tomhle prostoru.








*


2015

nový rok pro mě oficiálně začíná teprve tehdy, až si na něj udělám v počítači složku
faktem stále zůstává, že 80% svého času trávím sama, (což není stížnost) takže se s tím musí vyrovnat i všechny moje blogísky
14° na začátek ledna vůbec není špatný. v lese je sice bahno, ale pořád hodně krásy

jo a taky jsem nově na votoči/vinted, tak sledujte










public desire

první vánoční dárek (ode mě pro mě) mi přišel už 23. utrvrdil mě v mé lásce k royal mailu a nově taky k public desire, kde jsem boty před necelým týdnem (!) objednala.
kozačky jsem měla naposledy někdy na základce, čemuž sama nemůžu uvěřit, vzhledem k mé extenzivní zásobě jakéhokoliv oblečení. děsí mě řady brutálně stejných vysokých bot na podpatku v obchodech. dusací podrážce ale odolávám jen těžko.
kdybych mohla, u public desire si objednám nejspíš úplně celý sortiment. je to ten typ sezónní obuvi, který chcete, aby se prodával alespoň v jednom obchodě ve vašem městě, což tady zatím nehrozí. public desire navíc nabízí pocit přináležení ke kultu stylových amazonek, což je skvělá marketingová strategie, kterou vědomě sežeru každé podobné značce.
navíc se mi do toho vejdou ještě tlustý fusky a nadkolenky dělají pěkný nohy, haha.










Archiv blogu